Jsme tým autorů, kteří věří v sílu příběhů a upřímného sdílení emocí. Věnujeme se tématům duševního zdraví, osobního růstu a každodenního života tak, jak ho skutečně žijeme. Píšeme s respektem, otevřeností a lidskostí. Naše texty vznikají z vlastních zkušeností, ze srdce v běžných situacích, které prožíváme všichni.
Calmory je pro nás prostorem, kde můžeme být autentičtí, bez masek a přetvářek. Naše redakce propojuje osobní pohledy s odbornými poznatky a pomáhá nám i čtenářům najít cestu k většímu klidu a rovnováze v životě. Věřím, že psaní má sílu léčit a sdílení inspiruje.
Dlouhodobý stres neovlivňuje jen naši psychiku. Postupně se zapisuje do těla, do dechu, spánku, energie i emocí. V článku se podíváme na to, co se při dlouhodobém stresu v těle děje, proč se některé potíže objevují společně a jaké typy podpory tělu skutečně pomáhají.
Parasympatikus je část nervového systému, která má na starosti klid, regeneraci a obnovu sil. Pomáhá tělu zpomalit, trávit, spát a opravovat se po zátěži. V tomto článku si vysvětlíme, co parasympatikus je, jak funguje a proč je pro naši pohodu naprosto zásadní.
Sympatikus je část nervového systému, která nás udržuje ve střehu a pomáhá zvládat zátěž. Není špatný ani nebezpečný. Problém nastává tehdy, když zůstane zapnutý příliš dlouho. V tomto článku si vysvětlíme, co sympatikus skutečně je, jak v těle funguje a proč má zásadní vliv na stres, úzkost i vyčerpání.
Úzkost často nepřichází z ničeho nic. Mnohem dřív o sobě dává vědět tělo zrychleným dechem, napětím a vnitřním neklidem. V článku se podíváme na to, jak poznat přetížení včas a proč je dech jedním z nejjednodušších klíčů ke zklidnění.
Každý den se nadechneme tisíckrát, a přesto zapomínáme, co všechno může jeden jediný nádech změnit. Stačí tři minuty, aby tělo poznalo, že je v bezpečí. Tři minuty, kdy se svět zpomalí, dech se vrátí a mozek si znovu vzpomene, jaké to je být v klidu.
Sítě jsou plné dokonalých těl, ale realita je jinde. Pupínky, strie, smrad z bot, nálady, mindráky. Každý to známe, jen o tom moc nemluvíme. Přečti si příběh jedné holky, která se učí přijímat svoje tělo mezi filtry a lajky.
Bez dechu vydržíme pár minut. Bez vody pár dní. Přesto často tyto dary bereme jako samozřejmost. Přitom právě ony nás mohou naučit, jak se vracet k sobě, ke klidu, rovnováze a zdraví.
Občas si myslíme, že se všichni dívají, že nás soudí, že naše tělo není dost dobré na plavky, slunce nebo radost. Někdy ale stačí jen jít i s jizvami, kily, pochybnostmi a být v klidu. Protože tělo, které nese náš příběh, si zaslouží péči a klid i na koupališti.
Utíkám. Protože to znám. Protože to chrání. Protože být viděn bolí. Ale pak je ticho. Žena, která nemluví zbytečně, a já v tichu jen sedím. Poprvé nemám kam běžet. A možná… možná ani nechci.