Tým autorů Calmory

Tým autorů Calmory

Jsme tým autorů, kteří věří v sílu příběhů a upřímného sdílení emocí. Věnujeme se tématům duševního zdraví, osobního růstu a každodenního života tak, jak ho skutečně žijeme. Píšeme s respektem, otevřeností a lidskostí. Naše texty vznikají z vlastních zkušeností, ze srdce v běžných situacích, které prožíváme všichni.

Calmory je pro nás prostorem, kde můžeme být autentičtí, bez masek a přetvářek. Naše redakce propojuje osobní pohledy s odbornými poznatky a pomáhá nám i čtenářům najít cestu k většímu klidu a rovnováze v životě. Věřím, že psaní má sílu léčit a sdílení inspiruje.

Hrnek s podšálkem a květina ve váze na poličce. Stíny světla, slunce se odráží na zdi
Proč krátké chvíle klidu fungují lépe než dlouhá dovolená
Přečíst článek

Mnoho lidí čeká, že klid přijde s volnem, dovolenou nebo velkou změnou. Jenže nervový systém takhle nefunguje. Tělo si nepamatuje výjimečné chvíle, ale opakující se zkušenosti. V článku se podíváme na to, proč mají malé chvíle klidu větší sílu než jednorázový odpočinek.

Unavený muž za pracovním stolem, který si mne oči
Když tělo nestíhá, hlava křičí
Přečíst článek

Úzkost často nepřichází z ničeho nic. Mnohem dřív o sobě dává vědět tělo zrychleným dechem, napětím a vnitřním neklidem. V článku se podíváme na to, jak poznat přetížení včas a proč je dech jedním z nejjednodušších klíčů ke zklidnění.

Mladá žena se zavřenýmia očima a se sluchátky na uších
Stačí tři minuty a tělo si vzpomene na klid
Přečíst článek

Každý den se nadechneme tisíckrát, a přesto zapomínáme, co všechno může jeden jediný nádech změnit. Stačí tři minuty, aby tělo poznalo, že je v bezpečí. Tři minuty, kdy se svět zpomalí, dech se vrátí a mozek si znovu vzpomene, jaké to je být v klidu.

Maska tváře, zrcadlo a vní odraz mladé dívky
Moje tělo není z filtru
Přečíst článek

Sítě jsou plné dokonalých těl, ale realita je jinde. Pupínky, strie, smrad z bot, nálady, mindráky. Každý to známe, jen o tom moc nemluvíme. Přečti si příběh jedné holky, která se učí přijímat svoje tělo mezi filtry a lajky.

Žena stojící u jezera, klidná hladina, vítr ve vlasech.
Dech a voda dva prameny života
Přečíst článek

Bez dechu vydržíme pár minut. Bez vody pár dní. Přesto často tyto dary bereme jako samozřejmost. Přitom právě ony nás mohou naučit, jak se vracet k sobě, ke klidu, rovnováze a zdraví.

Dvě ženy skáčou do vody v plavkách
Na koupáku se svými jizvami
Přečíst článek

Občas si myslíme, že se všichni dívají, že nás soudí, že naše tělo není dost dobré na plavky, slunce nebo radost. Někdy ale stačí jen jít i s jizvami, kily, pochybnostmi a být v klidu. Protože tělo, které nese náš příběh, si zaslouží péči a klid i na koupališti.

Muž sedí na zemi v kostele a má zavřené oči. V ruce knížku, možná bibli a je v přítomném okamžiku
Běžím… ale víc než kamkoliv bych si přál zůstat
Přečíst článek

Utíkám. Protože to znám. Protože to chrání. Protože být viděn bolí. Ale pak je ticho. Žena, která nemluví zbytečně, a já v tichu jen sedím. Poprvé nemám kam běžet. A možná… možná ani nechci.

Žena s věnečkem na hlavě a rozpuštěnými vlasy tančí při západu slunce na louce u májky
Sexualita jako oslava života – Beltine v nás
Přečíst článek

Sexualita není privilegium mládí. Není výsadou „dokonalých“ těl. Je to plamen, který jsme dostali do vínku. Dar života, touhy, vitality, vášně a spojení. A právě v období, kdy se slaví Beltine, si připomínáme, že sexualita je hluboce zakořeněná v přírodě i v našem těle. Je to cesta zpět k sobě. K lásce. K energii, která proudí, když jí dovolíme téct.

Bosé nohy v trávě
Bosou cestou k sobě
Přečíst článek

Propojení se zemí je jedním z nejstarších způsobů, jak se uzemnit – doslova i symbolicky. Chůze naboso, ať už po lesní pěšině, po žhavém uhlí, nebo po ranní rose, v sobě nese rituál návratu k sobě. V mnoha kulturách je bosá noha symbolem svobody, pokory a odvahy být v plném kontaktu s realitou i s vlastním tělem. Tento článek je pozvánkou do světa, kde krok bez bot může být prvním krokem k uzdravení, vědomému bytí a hlubokému vnitřnímu klidu.