Když tělo nestíhá, hlava křičí

Jak poznat přetížení dřív, než přijde úzkost

Ráno vstaneš a už při čištění zubů cítíš tlak na hrudi.
Nic se neděje. Všechno je vlastně v pořádku.
A přesto máš pocit, že něco uvnitř běží příliš rychle.

Možná jsi unavená. Možná jen potřebuješ víc spát.
A možná ti tělo tiše říká, že už dlouho jede na doraz.

Úzkost často nepřichází z ničeho nic.
Přichází tehdy, když tělo nestíhá tempo, které po něm chceme.
 

Příběh, který zná hodně lidí

Monika je zvyklá zvládat hodně.
Práci, děti, domácnost, rodiče, všechno nějak „běží“.

Poslední týdny ale dýchá mělce. Často si všimne, že skoro nedýchá vůbec.
Večer je vyčerpaná, ale hlava se nedá vypnout.
Srdce občas buší bez zjevného důvodu.
A když se jí někdo zeptá, jestli je v pořádku, má chuť brečet.

Monika si říká, že to přejde.
Jenže tělo má jiný plán.

Co se vlastně děje v těle

Když jsme dlouhodobě ve stresu, tělo přepne do režimu pohotovosti.
Není to chyba. Je to přirozený obranný mechanismus.

Tento režim řídí část nervového systému, která má za úkol chránit a mobilizovat.
Zrychlí dech, zvýší tep, napne svaly.
Tělo je připravené reagovat.

Problém nastává ve chvíli, kdy tento stav trvá příliš dlouho.
Bez pauz. Bez návratu ke klidu.

Tělo pak neumí samo zpomalit.
A hlava to často vnímá jako úzkost, vnitřní tlak nebo nevysvětlitelný neklid.

Signály, že tělo nestíhá

Ne vždy se objeví panika nebo silná úzkost.
Často přichází jemnější signály:

• dýcháš mělce nebo si dech zadržuješ

• cítíš napětí v krku, čelisti nebo ramenou

• máš pocit vnitřního spěchu, i když nikam nespěcháš

• večer jsi vyčerpaná, ale neumíš odpočívat

• drobnosti tě rozhodí víc než dřív

To nejsou slabosti.
To je řeč těla.

Proč nestačí „se uklidnit“

Možná sis už řekla, že bys měla zpomalit.
Že bys měla být víc v klidu.

Jenže tělo se nedá uklidnit rozkazem.
Potřebuje signál bezpečí.

A ten nejrychlejší signál přichází skrze dech.

Když dech zpomalí, tělo dostane informaci, že je v bezpečí.
Srdce se přizpůsobí.
Napětí povolí.
Hlava má šanci se nadechnout spolu s tělem.

Jaký dech tělu opravdu pomáhá

Nejde o to dýchat „správně“ nebo se nutit do výkonu.
Tělu pomáhá pravidelný, pomalý rytmus, který mu dá jasnou informaci, že může zpomalit.

Jednoduché dechové techniky často pracují s tím, že nádech i výdech mají stejnou délku a mezi nimi je krátká, přirozená pauza.
Díky tomu se může postupně zklidňovat tep, povolovat napětí ve svalech a mozek dostává signál, že není nutné být neustále ve střehu.

Takový dech se hodí hlavně ve chvílích, kdy se cítíš přetížená, lehce úzkostná nebo v napětí.
Jako krátká pauza během dne, po náročném hovoru nebo večer, když se tělo nemůže zastavit.

Důležité je poslouchat své tělo.
Pokud by ti zadržování dechu nebylo příjemné, cítila by ses hůř nebo by se objevily závratě, je vždy v pořádku vrátit se jen k volnému, klidnému dýchání bez pauz.

V Terapeutické abecedě nejde o výkon, ale o bezpečí a respekt k vlastním hranicím.

Malý krok, který můžeš udělat hned

Nemusíš měnit celý den.
Stačí jedna krátká chvíle.

Zkus teď, klidně při čtení:

• nádech nosem na čtyři vteřiny

• výdech nosem o něco pomalejší

• a pak znovu

Nepotřebuješ počítat přesně.
Jen nechej výdech o trochu delší než nádech.

Už tímhle jednoduchým krokem dáváš tělu zprávu, že může na chvíli zpomalit.

Co si z toho odnést

Úzkost není selhání.
Často je to jen hlas těla, které dlouho fungovalo bez pauzy.

Když se naučíš naslouchat dřív, nemusí křičet.
A klid se pak nestává cílem, ale přirozeným stavem, ke kterému se tělo umí vracet.

V Calmory věříme, že klid se dá naučit.